Jiří Suchý

Jiří Suchý, divadelník, hudebník, textař, skladatel, zakladatel Divadlo Semafor, divadelní režisér a skaut, zažil v oddíle hned dva zákazy skautingu a posílá nám všem, skautům i neskautům, následující příběh.


Když mně bylo sedm let, tak mě naši dali ke skautům. Byl jsem vlče, měl jsem takovou zelenou košilku, rádiovku s kšiltem, dokonce mně naši koupili čutoru, a vyfotili mě před domem. A byli na mě hrozně hrdý, a já jsem potom pochodoval, a oni se na mě dívali, z chodníku.

Skauting je výborná organizace. Proto taky totalitní státy jako třeba fašistické Německo, nebo u nás komunisti se skautingu okamžitě chtěli zbavit, ale na druhou stranu si vždycky udělali náhražku. Hitlerjugend nebo pionýři nosili stejnej šátek a měli určitý stejný zásady. Ale nesnesli, že skaut byla anglická organizace od jistého lorda Baden-Powella. A tak byl skauting vždycky trnem v oku těch režimů, které se násilím zmocnily vlády.

Zažil jsem ve skautu vlastně pár let, bylo to krásný, mám nádherný vzpomínky. Skauting usiloval o to, aby vychovával hodnotné občany. A u mnoha, neříkám u všech, ale u mnoha se to podařilo, poněvadž ještě dnes se s nimi scházím, třeba potkám někoho, je mu už osmdesát, pětaosmdesát, a on mě pozdraví skautským způsobem, to znamená levou rukou a takhle s podsunutým malíčkem, a hned vím, s kým mám tu čest, vždycky je to noblesní člověk.

Za války nám gestapo zapečetilo klubovnu, poněvadž skauting byl zrušený, a nedalo se tam jít. Nicméně jsme to táhli dál, a nejenom my, ale spousta jiných oddílů, většinou jako klub českých turistů, to bylo povolený. Ale ve skutečnosti se tam provozovali ty skautský zásady.

Já jsem za války skládal skautský slib. A ti naši šikovní chlapci tu pečeť gestapa odstranili, vytáhli odtamtud naši oddílovou vlajku, a tu pečeť tam zase přilepili. Takže tímto udatným skutkem mně způsobili radost, že jsem mohl skautský slib vyslovit na naši vlajku.

No a po válce se skauting okamžitě rozjel. První rok jsme nejeli na tábor, jeli jsme pomáhat na žně. Ale potom jsme jezdili na tábory do Manětína. A tam byla taková veliká paseka, která nesla krásný název, jmenovala se Klenoty. A nad ní byla velká skála a kolem hustý lesy. Bylo tam takový jezírko, a tam jsme se koupali. Bylo to nezapomenutelný. Do dneška si vzpomínám na to, jak po večerce, kterou trubač odtroubil, jsme zalehli, a já jsem si uvědomoval, jak ten vlhkej les vydává zvláštní vůni. Do dneška si tak matně dovedu tu vůni vybavit.

Pak přišel komunismus. Já jsem do té doby neměl páru, jestli mám být nakloněn komunismu nebo ne. Ale od jednoho okamžiku jsem se zašprajcl a stal se ze mě veliký antikomunista. Postaral se o to ministr Zdeněk Nejedlý. Tenkrát se začalo mluvit o tom, že budou skauting rušit, a že bude Svaz mládeže. Skauti udělali demonstraci na Mariánském náměstí, a tam na schodiště vystoupil ministr Zdeněk Nejedlý, ministr školství a osvěty, a měl k nám projev, takový upřímný, otcovský, že si nedovede představit českou mládež bez skautingu, že je to ohromná organizace. A já si pamatuju, jak měl obrovský aplaus, a všichni skauti křičeli, některý vyhazovali do vejšky klobouky. A on odcházel jako velkej hrdina, a všichni jsme ho milovali. Za šest neděl, ze dne na den skauting zrušili.
Takže jsem pochopil, že komunisti lžou. A potom přišla měnová reforma, dokonce prezident se dušoval, že nebude, a za pár dní byla. A najednou jsem pochopil, že ta strana, aby se udržela u moci, tak je ochotná lhát a obelstít občany. Já do dneška nechápu, že tolik lidí na to naletělo. Takže ze mě se stal zapřísáhlý odpůrce strany, která nemluvila pravdu.

Váš
Jiří Suchý

Tento záznam byl publikován v Veřejné . Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *